Nová zpráva mezinárodní lidskoprávní organizace Open Doors, která monitoruje pronásledování křesťanů v celosvětovém měřítku, potvrzuje, že křesťanství je nejpronásledovanějším náboženstvím na světě. S výjimkou Severní Koreje, kde je zdrojem pronásledování komunistický útlak, je příčinou pronásledování v dalších deseti zemích na prvním místě především islámský útlak.
Organizace Open Doors každoročně vydává zprávu World Watch o 50 státech, které pronásledují křesťany. Podle zprávy z roku 2025 trpí více než 380 milionů křesťanů na celém světě vysokou mírou pronásledování a diskriminace kvůli své víře.
Severní Korea, Somálsko, Jemen, Libye, Súdán, Eritrea, Nigérie, Pákistán, Írán a Afghánistán jsou v první desítce zemí, kde jsou křesťané vystaveni extrémnímu útlaku a pronásledování.
Jedinou členskou zemí NATO na seznamu World Watch je Turecko (číslo 45), kde křesťanská menšina trpí islámským útlakem, náboženským nacionalismem, diktátorskou paranoiou státních úřadů a etnicko-náboženským nepřátelstvím.
Somálsko, které se umístilo na druhém místě, je jednou z nejnepřátelštějších zemí vůči křesťanům a křesťanství. Pád režimu Mohammeda Siada Barreho v roce 1991 proměnil Somálsko v rozvrácený stát, kde o moc soupeří islamisté, místní milice a váleční náčelníci. Díky slabosti centrálních úřadů ovládá teroristická skupina aš-Šabáb značnou část země. Somálská ústava z roku 2012 zdůrazňuje islám jako státní náboženství a povyšuje právo šaría nad vše ostatní, čímž fakticky zakazuje šíření jiných náboženství. V Somálsku, je následování Ježíše otázkou života a smrti. … Nebezpečí se v průběhu let zvýšilo, protože militanti se stále více zaměřují na vyhledávání a likvidaci křesťanských vůdců.
Mladé konvertitky ke křesťanství jsou stále velmi zranitelné a mnohé z nich žijí v úkrytu. Ženy podezřelé z konverze ke křesťanství jsou běžně ponižovány na veřejnosti, drženy v přísném domácím vězení, znásilňovány, unášeny, násilně provdávány za radikální šejky nebo zabity. Pokud je již taková žena vdaná, bude pravděpodobně rozvedena a budou jí odebrány děti, aby byla zajištěna jejich islámská výchova.
Jemen
Jemenu (na třetím místě) nyní vládnou tři různé mocnosti a také al-Káida a Islámský stát (ISIS). Občanská válka v Jemenu, která trvá od roku 2015, přivedla Jemen na pokraj zhroucení:
Žádná ze zúčastněných mocností nemá pochopení pro křesťany a oficiální ústava prosazuje šaríu (islámské právo) a odmítá svobodu vyznání. Jedno procento Jemenců vyznávajících menšinová náboženství je silně marginalizováno. Pomoc je většinou distribuována prostřednictvím místních muslimských skupin a mešit, které údajně diskriminují všechny, kdo nejsou považováni za zbožné muslimy.
V oblastech kontrolovaných Hútíi je nebezpečné vlastnit Bibli nebo jiné křesťanské knihy. (…) Pronásledování v poslední době zesílilo, protože Hútíové získali větší moc. Nejméně jeden křesťanský Jemenec byl pro svou víru zabit a desítky domácích církví se již nemohou scházet. Zvláště nebezpečné je to v oblastech ovládaných islámskými extremistickými skupinami. Mnozí z nich ze země uprchli. Ve všech oblastech je vystavování křesťanských symbolů nebezpečné a může vést přímo k uvěznění, fyzickému týrání nebo dokonce popravě.
Libye
Libye, která se umístila na čtvrtém místě, se po svržení vlády Muammara Kaddáfího v roce 2011 rozdělila na část, ovládanou Vládou národní jednoty (GNU) a část pod Vládou národní stability (GNS). Na geopolitické a ideologické úrovni se země stala mezinárodním bojištěm, na němž se snaží získat vliv různé vojenské mocnosti (tj. turecko-katarsko-pákistánská islamistická osa podporující GNU versus emirátsko-saúdsko-egyptská diktátorská osa podporující GNS). Mezinárodně uznávané GNU nyní konkuruje východní GNS. V tomto nestabilním politickém prostředí, kde obě strany soupeří o nadvládu, což činí Libyi zranitelnou a stále na hraně obnovení ozbrojeného konfliktu, nesou křesťané v zemi hlavní tíhu porušování lidských práv:
Libyjští křesťané muslimského původu čelí násilnému nátlaku ze strany svých rodin a komunit, aby se zřekli své víry. Zahraniční křesťané, zejména ti ze subsaharské Afriky, jsou terčem útoků islamistických militantních a zločineckých skupin.
Přechodná ústavní deklarace (2011) i návrh ústavy z roku 2017 prohlašují islám za náboženství země a právo šaría za hlavní zdroj legislativy.
Súdán
Súdán (číslo pět), který je od dubna 2024 zasažen občanskou válkou mezi dvěma muslimskými frakcemi – Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) a polovojenskými Silami rychlé podpory (RSF), je nyní postižen krizí, zahrnující vysídlování obyvatel a související nedostatek potravina hrozící hladomor. Téměř devět milionů lidí bylo nuceno opustit své domovy. Ani jedna ze stran konfliktu není křesťanům nakloněna, naopak konflikt dal islamistům více příležitostí, aby se na ně zaměřili:
Rozsah a intenzita tlaku na křesťany se v letošním roce výrazně zvýšily, protože občanská válka přinesla extrémní míru násilí a strádání. Byly násilně obsazeny kostely, křesťanské budovy a dokonce i soukromé domy patřící křesťanům.
Křesťané zažívají mimořádné potíže také v době hladové krize, protože místní komunity je diskriminují a neposkytují jim podporu. Velká část církve v Súdánu, která by mohla pomoci s distribucí pomoci, je na útěku.
Eritrea
V Eritreji (číslo šest), kde je hlavním náboženstvím islám, je jediným politickým subjektem Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ). Od vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 vykonává PFDJ pod vedením pezidenta Isaiase Afwerkiho plnou kontrolu nad Eritreou:
Stovky křesťanů jsou již několik let zadržovány. … Režim se stal synonymem absolutního autoritářství a dělá vše pro to, aby si udržel svou moc: zatýká, pronásleduje a zabíjí křesťany, protože jsou považováni za agenty Západu, a tudíž za hrozbu pro stát a vládu.
Každodenní život je přísně sledován, telefonní hovory a používání internetu jsou pod neustálým dohledem. Eritrea je často nazývána „Severní Koreou Afriky“ kvůli extrémní státní kontrole. Nejvíce trpí křesťané, zejména ti, které stát neuznává. Extrémní nátlak, státem schvalované násilí a branná povinnost nutí některé křesťany k útěku ze země.
Nigérie
V Nigérii (číslo sedm), která je většinově křesťanská, dochází k „tiché“ genocidě:
Nájezdy fulanských ozbrojenců, početných skupin ozbrojených banditů a teroristických skupin Boko Haram a ISWAP (Islámský stát v západní Africe) terorizují křesťanské komunity. Militanti unášejí, znásilňují, sexuálně zotročují a zabíjejí ženy a dívky. Kromě toho, že jsou „provdávány“, jsou dívky unesené militanty údajně využívány jako živé štíty nebo jako rukojmí při vyjednávání.
Pákistán
V Pákistánu, který je na osmém místě, jsou
pověstné zákony o rouhání často používány proti všem menšinám, křesťané jsou však postihováni nejčastěji a nejpřísněji. Za tyto zákony o rouhání hrozí trest smrti. Ten je sice zřídkakdy vykonán, ale lidé obvinění z rouhání jsou vystaveni útokům nebo vraždám ze strany davu.
Roste počet křesťanských dívek (a dívek z jiných menšinových náboženství), které jsou unášeny, zneužívány a násilně konvertovány k islámu (často s podporou soudů nižší instance)… Křesťané jsou také zranitelní, když jsou uvězněni v otrocké práci.
Írán
V Íránu, který je na devátém místě, konvertité od islámu ke křesťanství čelí závažnému porušování náboženské svobody, především ze strany vlády a v menší míře i ze strany okolní společnosti a svých rodin. Vláda považuje tyto konvertity za hrozbu a domnívá se, že jsou pod vlivem západních zemí, aby podkopávali islám a státní režim.
Uznaná historická společenství, jako jsou arménští a asyrští křesťané, jsou sice státem chráněna, ale je s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie.
Afghánistán
V Afghánistánu (který se umístil na desátém místě), kde Tálibán obnovil svou plnou kontrolu v roce 2021, se situace navrátila do starých kolejí:
Pokud jsou konvertité odhaleni, rodina, klan nebo kmen se mohou snažit zachovat si svou „čest“ a vypořádat se s konvertitou nátlakem, násilím nebo dokonce vraždou. Pokud víru konvertity odhalí vláda, mnoho afghánských věřících nemá jinou možnost než se pokusit o útěk. Ženy a etnické menšiny zažívají další útlak, křesťané z těchto skupin žijí pod nepředstavitelným tlakem.
Ať už se jedná o Blízký východ, Asii nebo Afriku, existuje jasný vzorec týkající se zacházení s křesťany ze strany muslimů. V každém případě jsou křesťané a další nemuslimové ve většinově muslimských zemích diskriminováni, systematicky utlačováni, vystaveni násilí nebo hrozbě násilí. Zdrojem pronásledování v těchto zemích není pouze vláda. Ve většině případů je vůči nemuslimům nepřátelská také širší muslimská komunita. Pro nemuslimy, kteří se snaží přežít pod vládou islámu, neexistuje téměř žádná náboženská svoboda, a dokonce ani možnost žít normální slušný život.
Evropa by měla vzít tyto informace plně na vědomí, zastat se pronásledovaných, zakázat právo šaría a změnit svou uprchlickou a migrační politiku s ohledem na tyranskou povahu islámu.