Západ, který přednostně barví zlaté tele na zeleno, zapomněl, že dítě je Boží dar

 Podle Mgr. Fialové z Vysoké školy aplikované psychologie je hlavních příčin poklesu porodnosti u nás několik. Na prvním místě hodnotového žebříčku mladých je kariéra, a to i u žen, což vede k devalvaci mateřství. Další skutečností je, že děti jsou piplané, musejí mít – dle přesvědčení rodičů – vše. Roli sehrávají i významné vzory. 

Ve společnosti, kde jsou opuštěny židovsko-křesťanské kořeny, vládne zmar. Můžeme se na hlavu stavět, ale IVF naši civilizaci nezachrání. Podle indicií naopak může chaos zvýšit. Gender řešením není. Homosexuální páry nikdy přirozenou reprodukci nepřinesou, nemohou. A pocity generace ztracených kluků a holek mávnutím kouzelného proutku nezměníme. Je otázkou, zda naše současná vláda, která přijala všechna ideová východiska pokrokářské EU, či budoucí vláda, o které se můžeme domnívat, že bude pokrokářství čelit, ale jistotu nemáme, může klesající křivku porodnosti změnit. Možná, že Evropu skutečně čeká jen plodná islamizace. A to není veselé zjištění.

„Významný úbytek nově narozených pokračuje. Za první čtvrtletí letošního roku se na území republiky narodilo 18 tisíc dětí, zatímco loni to za první čtvrtletí bylo ještě téměř 21 tisíc dětí. V meziročním srovnání to dělá minus 13,8 procenta. Ubývá nás tedy ve stejném tempu jako už tři roky a zatím není vidět žádný konec toho trendu. Před našimi zraky jdou další a další díly dramatu, na které se nikdo ze zodpovědných politiků asi nedívá – a rozhodně na něj nikdo z nich nereaguje“, píše Daniel Kaiser na ECHO24.

Kardinál Duka včera připomínal letce RAF

 Milí přátelé, dámy a pánové, excelence, generálové, vážení přítomní,

patřím k těm zbytkům Izraele, to znamená k dcerám a synům těch, jejichž jména jsou zde napsána. Modlitba je vyjádřením prosby, ale také díků. A my děkujeme příslušníkům RAF — Čechům, Slovákům, Židům, ale i občanům německé národnosti. Tři sta pilotů a tři sta členů RAF bylo i německé národnosti.

Ti všichni se však vraceli s vědomím, že se nevracejí do svobodné země. Zpravodajská služba každého z nich upozorňovala: „Vy, kdo se vracíte v uniformě britského RAF, v září budete ve vězení.“

To je skutečnost. Mohl jsem mluvit s těmito vojáky, důstojníky RAF, kteří likvidovali struktury německé armády v západní Evropě — a skutečně pak byli u nás uvězněni. Ostatním bylo v okamžiku komunistického puče řečeno: počítejte s vězením.

Jako malý chlapec jsem se ptal: „Tatínku, proč ses vlastně vracel?“ A on odpověděl: „Protože bys mě jinak nikdy nepoznal.“

Uvědomujeme si tedy, že ti, kteří přežili a vrátili se do své země, museli počítat s další perzekucí. A nejen počítat — ona se skutečně stala skutečností.

Myslím, že je to pro nás i závazek, abychom si vždy uvědomovali, že voják, letec, pěšák či námořník nebojuje jen za určité politické představy, ale bojuje z lásky ke své rodině, ke své domovině, ke své zemi, ke svému státu.

A to je něco, co se dnes často vytrácí. Paní ministryně použila slovo národ. Nevím, jak by část populace na toto slovo dnes reagovala. Čili můžeme doufat, že tu ochota k obraně zůstane?

Věřím však, že modlitba — a Bůh — jsou natolik mocní, že ano.

Je třeba si uvědomit, že náš dík patří nejen vojákům, ale i politikům a velitelům — jmenujme například Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla, George Pattona, ale i generála Sergeje Ingra, který v rozhodující hodině vyzval důstojníky RAF: „Když uslyšíte v československém rozhlase v 12 hodin píseň „Bory šumí“, musíte vzít zbraň a uniformu a ujmout se vedení měst a obcí.“

To se však nestalo — neboť tito lidé byli zastřeleni díky zradě už v hale vstupní budovy československého rozhlasu.

Tento pomník tedy není jen vzpomínkou na druhou světovou válku. Tento pomník je vzpomínkou i na léta zrady a diktatury, která si nevážila člověka — a především se bála těch, kteří jsou stateční.

A tak je nám dnes dáno, že zde můžeme stát. Bez těchto hrdinů, bez londýnské exilové vlády a bez zahraniční pomoci by dnes Československo neexistovalo — o tom svědčí i onen druhý pomník.

Myslím, že je důležité, aby si toto uvědomovala i naše mládež.

Ať Všemohoucí a milosrdný Bůh odmění padlé i přeživší hrdiny, jejich rodiny, a pamatuje i na nás, abychom mohli vést důstojný a klidný život.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.

Bůh žehnej — a věřím, že nám žehná i papež Lev XIV., jehož otec Louis Prevost se účastnil invaze v Normandii jako poručík US Nav

Křesťanství je nejpronásledovanějším náboženstvím

 Nová zpráva mezinárodní lidskoprávní organizace Open Doors, která monitoruje pronásledování křesťanů v celosvětovém měřítku, potvrzuje, že křesťanství je nejpronásledovanějším náboženstvím na světě. S výjimkou Severní Koreje, kde je zdrojem pronásledování komunistický útlak, je příčinou pronásledování v dalších deseti zemích na prvním místě především islámský útlak.

Organizace Open Doors každoročně vydává zprávu World Watch o 50 státech, které pronásledují křesťany. Podle zprávy z roku 2025 trpí více než 380 milionů křesťanů na celém světě vysokou mírou pronásledování a diskriminace kvůli své víře.

Severní Korea, Somálsko, Jemen, Libye, Súdán, Eritrea, Nigérie, Pákistán, Írán a Afghánistán jsou v první desítce zemí, kde jsou křesťané vystaveni extrémnímu útlaku a pronásledování.

Jedinou členskou zemí NATO na seznamu World Watch je Turecko (číslo 45), kde křesťanská menšina trpí islámským útlakem, náboženským nacionalismem, diktátorskou paranoiou státních úřadů a etnicko-náboženským nepřátelstvím.

Somálsko, které se umístilo na druhém místě, je jednou z nejnepřátelštějších zemí vůči křesťanům a křesťanství. Pád režimu Mohammeda Siada Barreho v roce 1991 proměnil Somálsko v rozvrácený stát, kde o moc soupeří islamisté, místní milice a váleční náčelníci. Díky slabosti centrálních úřadů ovládá teroristická skupina aš-Šabáb značnou část země. Somálská ústava z roku 2012 zdůrazňuje islám jako státní náboženství a povyšuje právo šaría nad vše ostatní, čímž fakticky zakazuje šíření jiných náboženství. V Somálsku, je následování Ježíše otázkou života a smrti. … Nebezpečí se v průběhu let zvýšilo, protože militanti se stále více zaměřují na vyhledávání a likvidaci křesťanských vůdců.

Mladé konvertitky ke křesťanství jsou stále velmi zranitelné a mnohé z nich žijí v úkrytu. Ženy podezřelé z konverze ke křesťanství jsou běžně ponižovány na veřejnosti, drženy v přísném domácím vězení, znásilňovány, unášeny, násilně provdávány za radikální šejky nebo zabity. Pokud je již taková žena vdaná, bude pravděpodobně rozvedena a budou jí odebrány děti, aby byla zajištěna jejich islámská výchova.

Jemen

 Jemenu (na třetím místě) nyní vládnou tři různé mocnosti a také al-Káida a Islámský stát (ISIS). Občanská válka v Jemenu, která trvá od roku 2015, přivedla Jemen na pokraj zhroucení:

Žádná ze zúčastněných mocností nemá pochopení pro křesťany a oficiální ústava prosazuje šaríu (islámské právo) a odmítá svobodu vyznání. Jedno procento Jemenců vyznávajících menšinová náboženství je silně marginalizováno. Pomoc je většinou distribuována prostřednictvím místních muslimských skupin a mešit, které údajně diskriminují všechny, kdo nejsou považováni za zbožné muslimy.

V oblastech kontrolovaných Hútíi je nebezpečné vlastnit Bibli nebo jiné křesťanské knihy. (…) Pronásledování v poslední době zesílilo, protože Hútíové získali větší moc. Nejméně jeden křesťanský Jemenec byl pro svou víru zabit a desítky domácích církví se již nemohou scházet. Zvláště nebezpečné je to v oblastech ovládaných islámskými extremistickými skupinami. Mnozí z nich ze země uprchli. Ve všech oblastech je vystavování křesťanských symbolů nebezpečné a může vést přímo k uvěznění, fyzickému týrání nebo dokonce popravě.

Libye

Libye, která se umístila na čtvrtém místě, se po svržení vlády Muammara Kaddáfího v roce 2011 rozdělila na část, ovládanou Vládou národní jednoty (GNU) a část pod Vládou národní stability (GNS). Na geopolitické a ideologické úrovni se země stala mezinárodním bojištěm, na němž se snaží získat vliv různé vojenské mocnosti (tj. turecko-katarsko-pákistánská islamistická osa podporující GNU versus emirátsko-saúdsko-egyptská diktátorská osa podporující GNS).  Mezinárodně uznávané GNU nyní konkuruje východní GNS. V tomto nestabilním politickém prostředí, kde obě strany soupeří o nadvládu, což činí Libyi zranitelnou a stále na hraně obnovení ozbrojeného konfliktu, nesou křesťané v zemi hlavní tíhu porušování lidských práv:

Libyjští křesťané muslimského původu čelí násilnému nátlaku ze strany svých rodin a komunit, aby se zřekli své víry. Zahraniční křesťané, zejména ti ze subsaharské Afriky, jsou terčem útoků islamistických militantních a zločineckých skupin.

Přechodná ústavní deklarace (2011) i návrh ústavy z roku 2017 prohlašují islám za náboženství země a právo šaría za hlavní zdroj legislativy.

Súdán

Súdán (číslo pět), který je od dubna 2024 zasažen občanskou válkou mezi dvěma muslimskými frakcemi – Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) a polovojenskými Silami rychlé podpory (RSF), je nyní postižen krizí, zahrnující vysídlování obyvatel a související nedostatek potravina hrozící hladomor. Téměř devět milionů lidí bylo nuceno opustit své domovy. Ani jedna ze stran konfliktu není křesťanům nakloněna, naopak konflikt dal islamistům více příležitostí, aby se na ně zaměřili:

Rozsah a intenzita tlaku na křesťany se v letošním roce výrazně zvýšily, protože občanská válka přinesla extrémní míru násilí a strádání. Byly násilně obsazeny kostely, křesťanské budovy a dokonce i soukromé domy patřící křesťanům.

Křesťané zažívají mimořádné potíže také v době hladové krize, protože místní komunity je diskriminují a neposkytují jim podporu. Velká část církve v Súdánu, která by mohla pomoci s distribucí pomoci, je na útěku.

Eritrea

V Eritreji (číslo šest), kde je hlavním náboženstvím islám, je jediným politickým subjektem Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ). Od vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 vykonává PFDJ pod vedením pezidenta Isaiase Afwerkiho plnou kontrolu nad Eritreou:

Stovky křesťanů jsou již několik let zadržovány. … Režim se stal synonymem absolutního autoritářství a dělá vše pro to, aby si udržel svou moc: zatýká, pronásleduje a zabíjí křesťany, protože jsou považováni za agenty Západu, a tudíž za hrozbu pro stát a vládu.

Každodenní život je přísně sledován, telefonní hovory a používání internetu jsou pod neustálým dohledem. Eritrea je často nazývána „Severní Koreou Afriky“ kvůli extrémní státní kontrole. Nejvíce trpí křesťané, zejména ti, které stát neuznává. Extrémní nátlak, státem schvalované násilí a branná povinnost nutí některé křesťany k útěku ze země.

Nigérie

V Nigérii (číslo sedm), která je většinově křesťanská, dochází k „tiché“ genocidě:

Nájezdy fulanských ozbrojenců, početných skupin ozbrojených banditů a teroristických skupin Boko Haram a ISWAP (Islámský stát v západní Africe) terorizují křesťanské komunity. Militanti unášejí, znásilňují, sexuálně zotročují a zabíjejí ženy a dívky. Kromě toho, že jsou „provdávány“, jsou dívky unesené militanty údajně využívány jako živé štíty nebo jako rukojmí  při vyjednávání.

Pákistán

V Pákistánu, který je na osmém místě, jsou

pověstné zákony o rouhání často používány proti všem menšinám, křesťané jsou však postihováni nejčastěji a nejpřísněji.  Za tyto zákony o rouhání hrozí trest smrti. Ten je sice zřídkakdy vykonán, ale lidé obvinění z rouhání jsou vystaveni útokům nebo vraždám ze strany davu.

Roste počet křesťanských dívek (a dívek z jiných menšinových náboženství), které jsou unášeny, zneužívány a násilně konvertovány k islámu (často s podporou soudů nižší instance)… Křesťané jsou také zranitelní, když jsou uvězněni v otrocké práci.

Írán

V Íránu, který je na devátém místě, konvertité od islámu ke křesťanství čelí závažnému porušování náboženské svobody, především ze strany vlády a v menší míře i ze strany okolní společnosti a svých rodin. Vláda považuje tyto konvertity za hrozbu a domnívá se, že jsou pod vlivem západních zemí, aby podkopávali islám a státní režim.

Uznaná historická společenství, jako jsou arménští a asyrští křesťané, jsou sice státem chráněna, ale je s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie.

Afghánistán

V Afghánistánu (který se umístil na desátém místě), kde Tálibán obnovil svou plnou kontrolu v roce 2021, se situace navrátila do starých kolejí:

Pokud jsou konvertité odhaleni, rodina, klan nebo kmen se mohou snažit zachovat si svou „čest“ a vypořádat se s konvertitou nátlakem, násilím nebo dokonce vraždou. Pokud víru konvertity odhalí vláda, mnoho afghánských věřících nemá jinou možnost než se pokusit o útěk. Ženy a etnické menšiny zažívají další útlak, křesťané z těchto skupin žijí pod nepředstavitelným tlakem.

Ať už se jedná o Blízký východ, Asii nebo Afriku, existuje jasný vzorec týkající se zacházení s křesťany ze strany muslimů. V každém případě jsou křesťané a další nemuslimové ve většinově muslimských zemích diskriminováni, systematicky utlačováni, vystaveni násilí nebo hrozbě násilí. Zdrojem pronásledování v těchto zemích není pouze vláda. Ve většině případů je vůči nemuslimům nepřátelská také širší muslimská komunita. Pro nemuslimy, kteří se snaží přežít pod vládou islámu, neexistuje téměř žádná náboženská svoboda, a dokonce ani možnost žít normální slušný život.

Evropa by měla vzít tyto informace plně na vědomí, zastat se pronásledovaných, zakázat právo šaría a změnit svou uprchlickou a migrační politiku s ohledem na tyranskou povahu islámu.

Boží zákony patří k Texasu

Texaští zákonodárci odhlasovali, že se vrátí do starověku (asi 13000 let před naším letopočtem) a doslova příkazy z doby dávné do školních tříd 21. století - požadují, aby bylo Desatero vyvěšeno ve všech třídách veřejných škol.

 Zákonodárci došli k názoru, že to, co chybí ve třídách nejvíc, nejsou kvalitní učitelé, funkční záchody nebo studenti, kteří nekoukají nonstop do TikToku - ale dodržování Desatera přikázání Božího. Ano, to Desatero. Co bylo vytesané do kamene, bude vytištěné na plakátu ve formátu A2. 

Z Božího Desatera vychází většina církví, takže plakát nemusí být problémem pro muslimy nebo hinduisty. Desatero je však problémem pro ateisty, což jsou lidé, kteří odmítají vše, co je starší než oni pamatují, Proto je biblické zákony, na nichž je postavena lidská civilizace, rozpalují do běla.

Demokracii likviduje sobectví

 Volební vítězství strany, která chce potírat nelegální přistěhovalce? Selhání demokracie. Úspěch strany, která odmítá přetvořit společnost podle preferencí lidí, kteří mají pocit, že se narodili v těle nesprávného pohlaví? Vítězství autoritářství! Vítězství politika, který odmítá výstřelky zelené energetiky jako příliš drahé a nepraktické? Útok na vše, co je podstatou demokracie!

Podle takové definice se stává povinností zastánců demokracie potlačovat své domácí oponenty. Policie by měla vyšetřovat občany, kteří zveřejňují „protidemokratické“ tweety. Vlády mohou a měly by zakázat „antidemokratické“ kandidáty nebo postavit antidemokratické politické strany mimo zákon za trestný čin prosazování „nedemokratických“ myšlenek. Nezáleží na tom, zda jsou tyto myšlenky populární. Čím populárnější se „antidemokratická“ myšlenka stane, tím více je nutné potlačovat její příznivce.

Tento přístup je šílenstvím, pokračuje komentář Waltera Meada. Pro věc demokracie je to naprostá katastrofa. Demokracie je nespoutaný tygr, ne ochočená kočička. Nejde v ní o to, aby kulturní a politické preference vzdělaných profesionálních vrstev byly vnuceny i zbytku společnosti. Demokracie je o samo-správě společnosti, nikoliv nutně o dobré vládě. Je to nástroj, kterým může většina kontrolovat nároky a iluze sebestředné elity.

Rusko chce hranice imperia posunout do střední Evropy

 Severní státy evropské (včetně Rumunska), které byly přímo postiženy paktem Molotov–Ribbentrop a které měly v průběhu staletí také rozsáhlejší zkušenosti s ruským imperialismem, stojí dnes v čele západní opozice vůči revanšistickým ambicím Ruska. To není překvapivé.

Méně zřejmé však je, proč jihozápadní státy, jako je Slovensko, Maďarsko a Srbsko, se dnes staví k brutální ruské agresi proti Ukrajině naopak tak nejednoznačně. Jistou roli zde asi hraje skutečnost, že tyto státy nebyly cílem paktu Molotov–Ribbentrop a jeho tajného protokolu. To by jistě mělo být součástí jakéhokoli vysvětlení této nejednoznačnosti.

Zdá se, že v dnešním kontextu neoimperialistické agrese vyvolává vystavení imperiální nadvládě a masovému násilí v nedávné i ne tak nedávné minulosti buď odpor, nebo potřebu nového zajištění. Různí aktéři ve střední a východní Evropě se sice shodují na tom, že okupace a cizí nadvláda by se „nám“ už nikdy neměly opakovat, ale strategie, které k dosažení tohoto cíle přijímají, se výrazně liší. Souvislost mezi tímto rozdvojením střední a východní Evropy a dvěma druhy zkušeností získaných v letech 1939–1941 je třeba ještě řádně vysvětlit.

Zaujmout angažovaný postoj vůči agresorovi je samozřejmě nezbytné. Každá seriózní diskuse o odpovědnosti Západu však musí vzít v úvahu, že podpora Ukrajiny v odporu proti brutálnímu náporu Ruska přispívá druhotně k devastaci ukrajinských – a ruských – životů. Musíme se vyrovnat s možností, že existují bolestivé kompromisy mezi demokracií a autonomií na jedné straně a mírem a lidskými životy na straně druhé. V současné době však nejnaléhavější – a možná ne zcela zodpověditelnou – výzvou pro Západ zůstává, jak vytvořit skutečnou mírovou strategii, která by se nijak nepropojila s ruskými zájmy.

Konzervativní kontrarevoluce začala

 Setkání dvou stovek účastníků Konzervativního kempu začalo v pátek v podvečer vystoupením slovenského novináře Petera Števkova. Téma – žije ještě V4? Řeč byla o současné konzervativní scéně Slovenska, o tom, jak jsou Češi o Slovensku informováni (či spíše neinformováni) a o osobnostech tamní konzervativní scény. Podle novináře je velmi smutné rozdělení ČR a SR, ke kterému došlo především kvůli vztahu k válce na Ukrajině. Důležitý postřeh – premiér Robert Fico není konzervativec, spíše pseudosociální demokrat, ale dnes se někdy konzervativně projevuje.

První díl série Roda Drehera – Nežít ve lži. Situace disentu v době komunismu. Kromě Kamily Bendové, matky poslance Marka Bendy, vystupoval v dokumentu i Luděk Bednář, který se Konzervativního kempu zúčastnil. Velmi poučné! Projekce rozpoutala mnoho diskusí pokračujících až hluboko do noci, jak už to ostatně na takových akcích bývá. Přesto si málokdo nechal ujít zahájení sobotní konference, kterého se ujal ředitel SOSP Vlastimil Veselý.

Začátku prvního panelu se zhostil komentátor amerického původu Erik Best. Ten mluvil o tom, o čem jsme ještě nedávno mluvit nemohli. Teď už můžeme, ale nesmíme to analyzovat. O americkém prezidentovi Best řekl: „Já se dívám na Trumpa a vidím republikánskou administrativu, mašinerii, která se rozhodla změnit světový řád.“ V Evropě vidí Best šanci pro země středu.

Martina Kociánová vtipně a věcně moderovala diskusi Vzpoura proti globalismu. Místopředseda ANO Karel Havlíček budoucí vládě doporučuje podporu soukromého sektoru, zrušení cenzurních orgánů a posílení průmyslu, zemědělství a energetické strategie. Politolog Petr Drulák vidí budoucnost v pravo-levém spojenectví, které je nezbytné pro získání společenské většiny. Senátor z klubu ODS-TOP 09 Zdeněk Hraba doporučuje vypovědět evropské úmluvy o lidských právech a stavět na národním hospodářství. Ekonom Pavel Šik se věnoval autentičnosti politiků a médií a zmínil otázku změny volebního systému na většinový.

Odpolední program uvedl politolog Michal Klíma s úvahou o tom, že Evropa je poslední místo progresivistického experimentu. Blok moderovala nezávislá senátorka Daniela Kovářová a s panelisty probírala EU a doktrínu omezené suverenity.

Daniel Kaiser z Echo24 zmínil antidiskriminační směrnice EU, Istanbulskou úmluvu, a také nutnost být vůči EU více asertivní, ne-li mírně agresivní. Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl pak budoucí vládě doporučil silného ministra zahraničí, zkoumání návrhů EU a rychlé obnovení spolupráce V4. Panel uzavřeli politici Radek Vondráček z ANO a předseda SPD Tomio Okamura.

Podvečerní blok zahájil předseda správní rady SOSP Daniel Vávra, který české ekonomice doporučuje zásadní úpravu státních výdajů. Panel moderovala externí spolupracovnice CNN Prima NEWS Karolina Stonjeková. Předseda Stačilo! Daniel Sterzik čili Vidlák se nejprve přiznal ke svému levičáctví. Chce posílit naši ekonomickou suverenitu, chce zestátnění ČEZ a v závěru uvedl: „Jestliže jsme kolonií, dělejme alespoň politiku neposlušnosti.“

Sál pobavil svým vystoupením senátor KDU-ČSL Jiří Čunek. Připomněl zvolení nového papeže Lva XIV. citátem sv. Augustina: „Tak často slyšíme, jak lidé říkají: ‚Zlé časy, svízelná doba.‘ Žijme dobře, pak bude i naše doba dobrá. My jsme ta doba…“ a mluvil o tom, jak je důležité vrátit lidem odpovědnost. A nakonec promluvil europoslanec M

Humor je nejen nejlepší lék. Je to také nejmocnější zbraň proti levičákům. A protože česká společnost je rozdělena na nesmiřitelné tábory progresivistů a konzervativců, je použití této zbraně zcela logické. Konzervativní kemp ji plně využil.

Dva debatami nabité dny spojily všechny „dezoláty“ napříč politickým spektrem. Kupodivu žádné pnutí, žádné bojůvky, žádné osočování. Pod hlavičkou SOSP se většina účastníků/kempařů dobře bavila a zároveň soustředěně poslouchala. Bylo co. Asi by se podobná konference s danými tématy v takovém rozsahu v ČR jen těžko hledala. Je to zvláštní, když přitom jde o vážná témata, která určitě za debatu stojí.

Nutno poděkovat organizátorům, protože produkce fungovala zcela bezchybně. Přitom zvládnout víkendový program pro dvě stovky lidí není logistická legrace. Tak tedy, ať žije Konzervativní kemp 2026. Kdoví, v jaké společenské situaci se odehraje. Věřme však!

Praha, Brno, zlodějina - vítězná volební rodina

 Zbohatlíci, přesněji řečeno Klausovi zbohatlíci, si vedou dobře. Neremcají, makají, proto mají. Loni si nahrábli dalších chudobných 300 miliard zde. Většina na prvních místech zbohatla na Klausově kriminálním zhasnutí světel a útěkem před právem. A utíkají dodnes. Dodnes se smějí, jak se všemi vyběhli. Po bolševickém způsobu, pošlapáním práva. Velkými bagančaty. 

Nikoho asi nepřekvapí že částka, jež narostla na kontech stovky nejbohatších Čechů, za čtyři roky, se rovná částce, o kterou Česko připravilo ekonomické duo premiér Fiala a ministr Stanjura. Čili plus mínus cca 1300 miliard. Za dobu jejich vlády. Odpovědné.

Trocha z oblasti umělé inteligence. AI opět potěšila. Pro jednoho zvlášť nemravného a nechápavého, dotěrného stalkera ze sítě X, jsem poprosil AI o přehled. Čeho? Ano, přehled zlodějen nástupnické straně po KSČ, tedy ODS. On totiž o žádné neví. 

Mraky a spousty textu k počtení. Polistopadová stranická mafie. Vyčištění bankovního sektoru. Privatizace za cizí peníze. ČKA. Zelený Drobil. Solární tunel ODS. Zrušení SHM a další Stanjurovy kejkle za bilion mínus pro státní finance. Zajíček v roli ministra průmyslu. Příkladů dosti, tresty žádné, majetky pod ochranou Ústavy.

Papež Lev XIV. kritizoval Trumpa

Než se rodilý Američan Robert Prevost stal papežem Lvem XIV., nezdráhal se kritizovat amerického prezidenta Donalda Trumpa i viceprezidenta J. D. Vance. Jeho úvahy na sociálních sítích jej po čtvrtečním zvolení ve vatikánském konkláve vtáhly do víru polarizované americké politiky. Příznivci Trumpova hnutí Make America Great Again (Udělejme Ameriku opět skvělou) reagovali na volbu bez nadšení, napsala dnes agentura Reuters.

Papež Lev XIV., který byl kardinály vybrán jako nástupce zesnulého papeže Františka, publikoval na sociální síti X pod svým občanským jménem Robert Prevost několik nesouhlasných příspěvků o politice republikánských lídrů. Za to si vysloužil kritiku od Trumpových nejzarytějších konzervativních stoupenců, včetně krajně pravicové aktivistky Laury Loomerové.

Sám Trump přitom uvedl, že je hrdý na to, že se hlavou katolické církve poprvé stal Američan. Zástupci Bílého domu se ke kritickým vyjádřením na Prevostově účtu nevyjádřili. 

Kdo chce zákon na zabíjení?

 Když jde o smrt, vše je povoleno. Jde-li o život, urážejí vás a upírají i shromažďovací právo. Proč se kašle na život a usiluje o smrt?

Hnutí pro život pomáhá maminkám, které neplánovaně otěhotní. A přece je kdejaký pomlouvač může urážet, lhát a tvrdit o nich, že jsou to tmáři ze středověku, kteří chtějí zakázat potraty. Takto lživě činí dokonce i europoslankyně Markéta Gregorová, jíž nadšeně tleská pirátská poslankyně Klára Kocmanová. Praha prý minulou sobotu byla feministická, hrdě vyřvávají poblázněné mediálně známé feministky, pyšné na vraždy svých nenarozených dětí. Jó, když jde o smrt, to se každému odpustí všechno. Hlavně zabíjet nevinné životy. Kdo chce zabíjet, ten se zaklíná lidskými právy na potraty, na odchod ze života a na smrt. Hlavně aby bylo dost cest, co nosí smrt. Jim projde kdejaká lež, kdejaká pomluva, kdejaká manipulace. Kde jsou všichni ti Hlídači státu a Foltýnové, když je jich skutečně potřeba? Proč mlčí, když pravdy dostávají na frak?

Právo na smrt, právo zabíjet, právo na bezpodmínečné zacházení s vlastním tělem jde tak daleko, že minulou sobotu ta vražedná kombinace zastavila i Policii České republiky, ačkoliv právě jejím úkolem je chránit životy, zdraví, bezpečnost a pořádek ve společnosti, a hlavně prosazovat zákonnost, chránit práva a svobody osob, preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji a usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti. No, jaksi se zdá, že důvěru veřejnosti si touto nečinností příliš nezískala. Ba právě naopak. Možná, že dokonce odněkud shůry měla pokyn nezasahovat. Vždyť i ministr vnitra se tváří spokojeně, že Policie jen vlídně pozorovala ten brutální zásah do základních shromažďovacích demokratických práv, násilné znemožnění práva na řádně ohlášenou demonstraci. Hlavně že těm agresorům nemusela zkřivit na jejich barevných hlavách ani vlas. Smrt je totiž zřejmě třeba chránit. Jenomže kdo potom ochrání život? Řekněte, kdo jiný než právě Hnutí pro život?

 Existuje platné právo, které je postavené na ochraně života, nikoli na ochraně smrti. Podle Listiny základních práv a svobod je lidský život, jeden každičký, hoden ochrany již před narozením. Je to logické – protože v životě jde vždycky víc o život než o smrt. Proto existuje celé zdravotnictví, proto zachraňujeme sebevrahy na mostech a pipláme miminka předčasně narozená. Aby se nezabíjelo. Slušný člověk se za potrat spíš stydí, protože chápe, jde o řešení krajní a výjimečné. Ale někdo namísto daru života a jeho uctívání radši zabíjí – miminka v ženských lůnech, myšlenky, s nimiž nesouhlasí, národy, které nenávidí. Jenomže nenávist zaslepuje a její nositel pak propadne bludu, že má právo úplně na všechno.

Silou zablokovat pokojně jdoucí a modlící se procesí, umlčet toho, kdo nesouhlasí, pomluvit nevinné, a ještě se u toho předvádět a chlubit se tím. Koho to v sobotu policie chránila a před kým?

JUDr. Daniela Kovářová je nezávislá senátorka, rodinná advokátka a spisovatelka. Text publikovala na svém blogu.